Správná cesta k jedničce ze Zeměpisu-Dějepisu

[Název odvozen z asyrského ereb země, kde zapadá slunce, západní země, jako protiklad k asu, země vychodu, odtud Asie], světadíl na severní polokouli, západní část Eurasie. Rozlohou zabírá plochu 9,97 milionu km2 (s ostrovy 10,5 milionu km1), žije zde asi 700 milionů obyvatel (1990), s největší hustotou zalidnění ze všech světadílů (66 obyvatel na 1 km2). Evropa je na severu omývána moři Severního ledového oceánu, na západě a jihu Atlantským oceánem a jeho okrajovými moři. Od Asie je oddělena Dardanelami, Bosporem a Kerčským průlivem, pevninská hranice je konvenční. K Africe se Evropa nejtěsněji přibližuje v Gibraltarském průlivu. Krajními body pevniny jsou mysy: na severu Nordkyn 71°08' severní šířky, na jihu Marroqui 35°58' severní šířky, na západě Roca 9°30' západní délky, na východě východní úpatí Polárního Uralu na 67°20' východní délky Jejich vzdálenost v poledníkovém směru je 3800 km a ve směru rovnoběžek 5300 km. Pobřeží je značně členité, třetinu plochy tvoří poloostrovy a ostrovy. Největší ostrovy: Britské, Nová země, Špicberky. K Evropě se počítá také Island a Kypr. Evropa prodělala složitý geologický vývoj. Základem je baltský a ruský štít. Vrásněním kaledonským, hercynským a alpínským vznikla pásemná pohoří a staré masívy byly zprohýbány a rozlámány. Ve čtvrtohorách se v severní polovině Evropy rozšířil pevninský ledovec, který spolu s ostatními ledovci zanechal v povrchových tvarech Evropy výrazné stopy. Střední výška Evropy je malá (290 m). Více než polovinu rozlohy zaujímají nížiny (Ruská rovina, nížiny Severoněmecká, Baltská, Valašská). V Kaspické proláklině leží nejnižší bod Evropy, -28 m. Nejvyšším pohořím jsou Alpy (Mont Blanc, 4810 m n.m.), na které navazuje horská soustava Karpat a pohoří Balkánského poloostrova. Převážně hornaté jsou také poloostrovy Skandinávský, Pyrenejský a Apenínský. Sopečná činnost je na Islandu a v jižní Evropě. Evropa má rozmanité nerostné bohatství, třebaže mnoho ložisek je poměrně malých a v důsledku dlouhodobé intenzívní těžby již vyčerpaných. Ložiska i jsou nerovnoměrně rozložena a většina hospodářsky vyspělých států je nucena dovážet nerostné suroviny často až ze zámoří. Navzdory velké těžbě hnědého a kamenného uhlí a nově objeveným zásobám ropy a zemního plynu má Evropa nedostatek energetických surovin. Také evropská ložiska rud železa jsou již značně vyčerpána a mnohde se těží rudy s nízkým obsahem kovu. Z těžených rud barevných kovů mají větší význam rudy manganu, olova, zinku, cínu, niklu, chromu, antimonu, dále bauxit, rtut a draselné soli. Evropa má hustou říční síť. Asi z 1/5 povrchu jsou odvodňovány do okrajových moří, zbytek patří k povodí bezodtokého Kaspického moře. Největší evropské řeky jsou: Volha, Dunaj, Ural, Dněpr, Don. Jezer je nejvíce v místech pleistocenního zalednění; k největším patří Ladožské, Oněžské, Vánern, Saimaa. Podnebí je převážně mírné, pod oceánskými vlivy. Atlantský oceán zmírňuje podnebí v nejsevernějších oblastech, jeho vliv směrem k V Evropy slábne a stoupá kontinentalita. Pouze malá část na S Evropy patří k arktickému a subarktickému podnebnému pásmu. Pobřeží Středozemního moře má podnebí subtropické. Rostlinstvo a půdy Evropy patří do holarktické oblasti a vykazují pásmovité uspořádání v závislosti na podnebí a nadmořské výšce. Původní rostlinné formace byly většinou pozměněny na kulturní step. Evropské státy (údaj z roku 1997): Albánie, Andorra, Belgie, Bělorusko, Bosna a Hercegovina, Británie, Bulharsko, Česká republika, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Chorvatsko, Irsko, Island, Itálie, Jugoslávie (Srbsko, Černá Hora), Lichtenštejnsko, Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Maďarsko, Makedonie, Malta, Moldavsko, Monako, Německo, Nizozemsko, Norsko, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Rumunsko, Rusko, Řecko, San Marino, Slovensko, Slovinsko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Ukrajina, Vatikán, závislá území (Gibraltar, Faerské ostrovy, Svalbard).