Správná cesta k jedničce ze Zeměpisu-Dějepisu

Rovníková Afrika

5. Rovníková [Afrika] do níž čítati lze Kamerun, Fr. Rovník. [Afrika]-u, Špan. Guineu a Belg. Kongo, probadána nyní dosti dobře.

a) V býv. něm. Kamerunu vykonáno před válkou mnoho měření mapovacích při úpravách hranic, zvl. podle smlouvy něm.-franc. z list. 1911, jíž ke Kamerunu připojena část Fr. Konga; cesty za účelem mapování konal tu již A. Cottes 1905-8 a 1907-8 Dujour, zvl. u střed. Sangy a dol. Ogove, a Strümpell 1910-11 na neznámé části ř. Benue; 1913 pracovaly nové hranič. komise, po svět. válce pak vyměřena nyn. hranice. Cesty geolog. konali C. Guillemain, E. Harbot a j.; rostlinstvo studovali A. Schultze, C. Ledermann, M. Büsgen a j.; národopis Gravot, J. Seiwert (1909 až 1915, v již. Kamerunu poznal trpasličí kmen Bagielli) a j. misionáři. Cesty podnikli zvláště: H. Kumm 1908-9, z Nigerie do sev. Kamerunu, na Šari a do úvodí nilského; Boyd Alexander 1908-10, od Kamerunské hory, jejíž výbuch 1909 pozoroval, do Vadaie a Darfuru, někt. kraji neznámými; u Abeše 1910 zabit; K. Hassert a F. Thorbecke 1907-8 do sz. Kamerunu, 1908-9 bar. Stein, L. Waibel 1911 až 1913, Escherich po 1913.

b) Ve Fr. Rovníkové [Afrika]-ce po změnách hranic 1912 pilně mapovali Moll, Périquet, Bruel a j. na střed. Kongu a Ubangi, i při ústí ř. Gabunu; národopisná studia konali H. Trilles (kanibal. kmen Fan u Ogove), Poutoin (trpaslíci na ř. Gabunu), F. Gaud a C. van Overbergh (kmeny mezi Ubangi a Šari). Větší cesty: P. Prins v neznámém kraji u Chinko, přítoku Mbomu, i již. hranici Vadaie a Darfuru; kap. Modat neznámé území Dar Fertyt, E. Lenfant území pramenů řek Šari a Logone, a j. - R. 1916 badala v území Fr. Konga výprava Smithson. Instit. z Ameriky, za vedení A. Collinse, účel sběratelský.

c) Belgické Kongo mapováno podrobně (místy) i přehledně, zvl. v pohraničí po všech změnách hranic, posledně připojením území Ruandy a Urundi; měřeno i hojně výšek hor (Ruwenzori 5120 m); mapov. cesty v úvodí ř. Aruvimi konal R. Reid. Významné byly práce belg. studijní komise v území Kassai 1901-9, hosp. výprava Solvay Institutu do hornic. území Katangy. V pohraničí s Rhodesií cestoval zoolog S. A. Neave; R. Thys na dol. Kongu studoval užití vodních sil; v Ruandě a Urundi 1928 geolog E. Kirschstein zkoumá ložiska cínu, tuhy a j. Národopis studovali v Konžsku: L. Frobenius 1904-6, J. Halkin a S. Viane (mezi Aruvimi a Uelle), Overbergh, A. Huteneau na ř. Uelle národ Bankongo, A. de Calonne, Ch. Delhaise-Arnold na střed. Aruvimi, N. Hardy a T. Joyce v území Sankuru-Kassai, zvl. negry říše Bušongo. Na rozvodí konžskošariském a nilském studoval za svět. války řeči Niam-Niamů misionář C. Lagae. - Z větších výprav dlela zde r. 1910 expedice vév. Adolfa Fr. Meklenburského, jež pořídila velké sbírky přírodnin i etnografické. Hlav. výprava šla vzhůru podle Konga a Ubangi, přes Šari na Čad, přes Garua a Benue-Niger k pobřeží; odboč. výpravy vedli: Wiese (vzhůru proti Ubangi a Mbomu na Bahr el Ghazal); Schubotz (vzhůru proti Uelle na Nil); Schultze a Milbraed (v území ř. Sanga, již. Kamerunu a na ostrov Fernando Poo a Annobon). - R. 1914 pracoval na Kongu Stinghlamber.

Z čes. badatelů pracuje v Konžsku nyní (1928) Pav. Šebesta, národopisec, a to u řeky Aruvimi, Ituri a jez. Leopolda II.

Východní Afrika

7. Východní [Afrika] náleží politicky k panství britskému. Jsou to Kenya, Uganda, Tanganjicko, Njasa a pobřež. ostrovy.

a) Kenya, dříve Brit. Vých. [Afrika] a Uganda probadány v posled. dvacetiletí značně; mapování po zřízení zvl. úřadu 1907 (Survey Depart.) značně pokročilo, v měř. 1 : 125.000 i podrobnější. Velký zájem mnoha badatelů vztahoval se zvl. k výzkumu nejvyš. hor afr., vulkánů, velkých jezer, podnebí, flory i fauny a obyvatelstva. - Velehora Ruwenzori (5120 m) dostoupena po prvé 1906 výpravou L. A. vév. Abruzzského, současně i výpravou Brit. Musea z Londýna (Woosnam, Grauer); další výstup provedl 1926 angl. kap. G. Humphrey se společníky; zdá se, že ledovců na vrcholu ubývá. Na vrchol Kenye pokusil se J. W. Arthur šestkrát vystoupiti mezi r. 1909-23, leč s nezdarem. Na Elgon vystupovala část výpravy R. Kmunke 1912 i jiní; horu Sekerr, 110 km sv. od Elgonu (přes 3660 m) zlezl 1923 J. Hamilton Ross. - Ze sopeč. území věnována největší pozornost krajině sev. u jez. Kiwu s 8 vulkány skupiny Virunga (Kirunga), z nichž dva západní jsou činné (Namlagira 2960 m a Niragongo 3391 m), a střední nejvyšší (Karissimbi 4500, zasněžený, Mikeno 4380 m). I jez. Kiwu je zajímavé; jeho výtok plynul původně k sev. do jez. Albertova (a Nilu), nyní je to ř. Russisi, která se vrhá do Tanganjiky. Rovněž jez. Rudolfovu věnována pozornost. Podnebí, zvl. směry větrů, studovala aerologická výprava pruská (vedl Berson) 1909 na území brit. i něm. V oboru etnografie badali: A. C. Hollis (kmen Nandi), A. Champion (kmen Athakara), J. Roscoe (kmen Baganda v Ugandě), C. Hobley (v prov. Ukamba), M. Beech (kmen v Baringo), W. Boutledge, nověji Mackie (u kmene Bagesu i v Ruandě) a j. - Větší cesty: L. A. vév. Abruzzský 1906 na Ruwenzori, výprava Brit. Musea 1906, M. de Bary v obvodu jezer, u Mont Elgonu, F. Oswald u jez. Victoria Njanza, výprava švédská 1910 (Lönnborg a j.), hlavně zoolog. a etnogr., výprava Smithsonian Instit. z am. Unie (vedl Th. Roosevelt), hlavně lovecká, Jack 1911 u jez. Kiwu a Victorie, i v území sopek Virunga; R. Kmunke 1912 z Mombasy na Elgon a k Bílému Nilu. Po válce: A. Church, G. Buchanan, H. Norden aj.

b) Tanganjika, býv. Něm. Vých. [Afrika] probadána je velmi značně, zvl. něm. pracovníky. Mapování podrobné 1 : 100.000 začato již 1913; vedle toho přehled. mapa 1 : 300.000 v 29 listech. - Věd. badání a cest je mnoho. Práce horopis., geolog., klimatolog.: C. Uhlig, Fr. Jaeger, H. Meyer, též po válce: E. Krenkel, J. W. Gregory a j., zvláště badáno o východoafr. příkopech a zlomech. Práce etnografické: J. Czekanowski, H. Rehse, A. Eichhorn, H. Claus a j.; F. Stuhlmann o kultuře domorodců. Obor hospodářský a koloniální: P. Müllendorf, C. Hanisch, P. Samassa, bar. Schleinitz a j. - Hlavní cesty: Ad. Friedrich vév. Meklenburský 1907-8 v území jezerním, Kiwu, Ruwenzori, také později; I. něm. věd. výprava středoafr. 1908-9 v sz. části kolonie, věd. výsledky uveřejňovány od 1911 (topografie M. Weiss, geologie E. Kirschstein, meteorologie Wiese, etnografie J. Czekanowski a j.); výprava do území Tendaguru, vedli W. Janensch a E. Hennig, vykopávky zbytků dávné zvířeny, 1908-12; C. Uhlig a F. Jaeger, řada cest v územích zlomů a příkopů; H. Meyer 1911 v Ruandě, jiné cesty později; E. Obst v bezodtokém území sev.-vých. části v l. 1911, 1915 a 1923; o krajině Kilimandžara a výzkumy hory: Alluand 1908-9 (též Kenya), F. Jaeger 1909 i později, F. Klute a E. Oehler 1912 (výstup na vrchol Mavenzi), M. Gilman 1920 vystoupil na Kibo; ledovců tu ubývá; hr. Pfeil cestoval u dol. toku ř. Rufidži; A. Sharpe 1913 u Kiwu a Tanganjiky; R. de Briey konc. války z Dar es Salam do Ruandy; výprava prince Vil. Švédského 1920 do Kenye a Belg. Konga, zoolog. sbírky; T. A. Barns 1921 od Kilimandžara k Tanganjice, Kiwu a do Konga; P. Schuhmacher, misionářem 17 let v Ruandě, 1924 cesta mezi kmeny trpaslíků.

O Zanzibaru před válkou: F. Schwarz, po válce: F. Pearce, W. Ingrams; o ostrovu Pemba: J. Craster 1913.

Čeští cestovatelé ve Vých. [Afrika]-ce: Richard Storch účastnil se výpravy Kmunke-ovy 1911 až 1912 (v. výše); B. Machulka cestoval před válkou i po ní u jez. Victoria, v Ugandě za Entebbe, v brit. Kenyi a na Zanzibaru.

Jižní Afrika

8. Jižní A. zabírá državy britské: Jihoafric. Unii, brit. protektoráty, obě Rhodesie a Jihozáp. [Afrika]-u, dále obě velké državy portugalské: Angolu a Moçambique.

a) Nejvíce je prozkoumáno území Jihoafr. Unie, jež vznikla 1910 sloučením Kapska, Natalu, Oraňska a Transwaalu. Přehled celého území podává Bartholomewova mapa 1 : 21/2 mil., pův. vyd. 1912, nyní nová. Podrobné mapování je nejlépe opatřeno v Kapsku a Natalu, 1 : 125.000 a 1 : 250.000, i podrobnější, geolog. mapy sestavil E. Schwarz, rovněž i přehled geologie a geografie (nové vyd. 1927). Také Transvaal a Oraňsko velmi pokročily v mapování, zvl. v hornic. územích, o nichž poučují A. Hall, W. Anderson, H. Kynaston, E. Mellow a j., o archeologic. výzkumech a historii F. Brentnall i J. Johnson. - Cesty v Jihoafr. Unii konali zvláště: L. Diels a E. Pritzl na jz. u ř. Olifantu, za cílem rostlinopis., podobně J. Brunnthaler v krajinách Karroo; H. Pearson 1908-9 cestoval na záp. pobřeží.

b) Čile pokračovaly výzkumy v protektorátu Bečuansku, kde se šíří poušť a step Kalahari i bezodtoké pánve Ngami a Šoa. Zde cestovali: angl. důstojník A. W. Hodson územími do té doby neznámými; S. Passarge a P. Herrmann zkoumali poušť morfologicky a geologicky před válkou, E. Schwarz hlavně po válce, F. Seiner suché stepi. Řada je i pracovníků o národopisu: Mc. Theal, H. Dehérain všeobecně, o kmenech Bantu a Hottentotech W. Tooke, o Křovácích: R. Pöch, jenž 1908-9 procestoval střední a jižní Kalahari, L. Lloyd, O. Moszeik, F. Christol, misionář v Basutsku; o kultuře a umění Křováků píší A. Talbot i E. Holub (v. literaturu).

c) Také v obou Rhodesiích dosti pracováno; v Bulawayo založena i Rhodesia Scientific Association. Několik větších cest vykonáno: P. Graetz 1907-8 autem z Něm. Vých. [Afrika]-y Rhodesií a Transvalem do Něm. Jihozáp. [Afrika]-y; 1911-12 v člunu z Chinde při ústí Zambezi přes Njasu na ř. Čambezi, k jez. Bangweolo až k ř. Luapule (pram. ř. Konga); konc. 1912-13 od záp. břehu [Afrika]-y k pramenným řekám Konga. - Švédská etnogr.-botan. expedice byla 1911 v Rhodesii (vedli bar. E. Rosen a A. Fries), ze sev. Rhodesie pronikla později jezerním územím afr. na Bahr el Džebel a do Egypta; cenné jsou zvláště výsledky badání etnograf. u jez. Bangweola (kmen Batwa). - Th. Kassner prošel z Rhodesie územím velkých jezer rovněž do Egypta. - V Sev. Rhodesii, mezi Njasou a Luapulou, badali před válkou: A. Andrew a T. Bailey geol., J. Monbray geogr., A. Sharpe hospodářsky; v oboru národopisném: C. Gouldsburg, H. Sheane (kmen Awemba na Tanganjice), H. Stannus (kmeny již. od Njasy). Na hranicích Rhodesie a Angoly Harding stanovil r. 1906 prameny ř. Zambezi. - Z otázek historie afr. nejvíce zde zajímaly zříceniny Simbabye v Matabelsku (Již. Rhodesii, v. od Bulaway), k nimž poč. 20. st. upínány hypotésy o dávné biblic. zemi Ofiru, proti čemuž vystoupili Mac Iver 1908, R. Pöch 1911 a j.; Iver soudí, že jsou ze 14. až 15. st. a byly stavěny bantuskými černochy; zříceniny nedávno studovala znovu výprava Frobeniova, 1928 pak G. Caton-Thompsonová. - Z oboru prehistorie a anthropologie důležit je nález lidské lebky a zbytky kostí údů u Broken Hill v Sev. Rhodesii 1921; lebka podobna typu neandertalskému a nazvána Homo rhodesiensis; v Toungsu v Bečuansku nalezeny 1925 rovněž kosti blízké typu neandertalskému.

d) Mnoho vykonáno v Jihozáp. [Afrika]-ce, dříve Německé. Celé území do r. 1914 mapováno v měř. 1 : 400.000 a podrob. mapy 1 : 100.000 kresleny potom. Badání topogr. a geologická tu konali P. Range 1908-9 v zemi Nama, Kirchheim v kraji Kaoko, H. Cloos 1910 v Erongo. Touž dobou as nález diamantů v přesypech na moř. pobřeží; W. Voit prvý prošel tudy ze Swakopmundu k zát. Lüderitzově. - Národopis studovali: H. Tönjes, misionář v zemi Owambo, J. Kuntz v Kaoko, Trenk v krajině u ř. Tsauchab, H. Kaufmann Křováky v kraji Namib u pobřeží. - Osídlením a kolonisací se zabývali M. Bayer, K. Dinter, A. Golf a j. - Cest podniknuto hojně: Seiner 1905-7 od Victor. vodopádů na Zambezi přes výběžek kolonie něm. „cíp Capriviův” do Jihozap. [Afrika]-y, 1908, pak 1910-11 v cípu Capriviho a pánvi jez. Ngami, 1908-9 Streitwolf v cípu Capriviho, 1911 v zemi Ambo na sz., E. Moritz 1909-10; před válkou Poech; F. Jaeger 1916 v zemi Damara, Jäger, L. Waibel a E. Kaiser, dále v. Staff, 1914-19; r. 1922 botanik K. Dinter v zemi Nama, geolog jihoafr. E. Schwarz 1925 s letadla prozkoumal zemi Ambo a její vysychající jezero Etošu.

e) V portugalských koloniích vykonáno méně, rovněž mapování méně pokročilo. V Angole mapoval portug. důstojník Roçadas, z portug. cestovatelů vynikl J. de Almeida; národopis studovali zde D. da Cruz a hr. Rohan-Chabot v již. Angole 1912-15, rovněž Schachtzabel a Vogeler. V Moçambique cestoval angl. konsul R. Maugham, zvl. kol Zambezi, všímaje si vegetace a zvířeny; major J. Stevenson-Hamilton mezi pobřežím a jez. Njasou, G. Vasse, fr. lovec a botanik, v kraji Pungué.

Velkou cestu napříč jižní [Afrika]-ou vykonal 1922 angl. plukovník Stratham; z Mossamedes do již. Angoly na ř. Kunene, dále podle ř. Kubango, v úvodí Okavanga, středem sev. Kalahari, potom k Zambezi k Viktor. vodopádům, dále k Njase a do Rhodesie.

Z českých cestovatelů působili v již. [Afrika]-ce zejména: ještě v 19. st. Jiří Figulus, potomek J. A. Komenského, v Kapsku, Bečuansku, Basutsku; v 20. st. prof. Vojt. Suk konal v již. [Afrika]-ce studia národopisná i anthropolog. měření domorodců; misionář Pav. Šebesta, proslulý etnograf, působil před válkou v Chipangu na Zambezi do r. 1917.